Jak asi bude vypadat mensa s vyobrazením Panny Marie
Lidické - Matky Lidických dětí?, ptají se občané Lidic. Doposud jim nikdo
ani model, ani keramickou sochu neukázal. Vedení Památníku Lidice to nepovažovalo
ani za nutné. Nikdo to dodnes neviděl.
Odpoledne jsem se šel podívat, jak práce na základech
kostela na Pietním území pokračují a viděl jsem zatím jen jak kameníci
s autorem pokládají svrchní desku mensy. Obrázek jak by "asi" měla vypadat
ta keramická podoba jsem převzal z fotokopie kresby, kterou mi před časem
poslal autor návrhu, pan Zdirad Čech.
Autor nového mariánského obrazu tedy i mensy s jejím
keramickým vyobrazením, mi rovněž poskytl text, který o Panně Marii Lidické
připravil pro "Prameny" a který pod čarou přikládám k nahlédnutí.
Pro Zpravodaj z došlé pošty připravil 29.5.2014
Antonín Nešpor, Fotokoláž autor textu.
OBRAZ PANNY MARIE LIDICKÉ
Před sto pětačtyřiceti lety, na Hromnice 1869
se narodil P. Josef Štemberka, a před pětadevadesáti lety, 1. 7. 1909 nastoupil
jako farář do Lidic (Jeho patronátním pánem byl císař a král Karel – blahoslavený
Karel z Domu Rakouského). Tam sloužil třiatřicet let a prožil se svou vesnicí
samozřejmě všechno, co doba přinesla.
Pád monarchie a vyhlášení republiky, ničení křížů
a volání Pryč od Říma, odpady od Církve. Křtil, oddával, pohřbíval, slavil
liturgii, učil, jako každý jiný vesnický farář.
Obyčejný venkovský farář, jak říkají někteří.
Myslí to hanlivě a nevidí, jaká je v tom sláva.
Většinou se o něm mlčí, a když už si na
něj někdo vzpomene, prostě ho zahrne do počtu sto sedmdesáti tří mužů popravených
v Lidicích 10. 6. 1942.
Jenže to tak není.
On jediný si totiž mohl vybrat.
Jistě nejsem jediný, komu náš bývalý farář P.
Jaroslav Baštář vypravoval, že jako bohoslovec byl osobně při tom, když
se P, Josef po skončení své služby v Lidicích loučil v Kladně na arciděkanství
(a předal farní kroniku, díky tomu se zachovala), přiběhli lidé a volali
– němci obsazují Lidice, pane faráři, nevracejte se tam. A pan arciděkan
se přidal – Otče, zůstaňte na noc u nás, uložíme vás.
A Otec Josef odpověděl –budou mě tam potřebovat.
A odjel.
Němci ho napřed posílali pryč, nebyl lidickým
občanem, když neodešel, zmlátili ho a zkopali, a hodili ho mezi ostatní
zajaté muže.
Tak začala nejkratší i nejdelší noc jeho života,
zázračná a slavná noc, o které nevíme nic.
172 mužů, jeho farníků, mělo být druhého dne
odvedeno na smrt a Otec Josef měl jenom pár hodin na to, aby je smířil
s Bohem a Církví, aby je smířil mezi sebou, aby vybojoval neuvěřitelný
boj o záchranu jejich věčných duší.
Vždyť mnozí z nich odpadli a přidali se k socialistům,
mnozí léta a léta žili bez svátostí. Kdyby se to stalo ve středověku, jistě
bychom v legendách četli, že Otci Josefovi pomáhali andělé.
Ale stalo se to před pár desítkami let a nevíme
nic. Jen můžeme žasnout: Jak svatá byla prostá venkovská služba Otce Josefa,
když byl odměněn tak velkolepou strastiplnou nocí.
V těch hodinách, kdy Otec Josef rval z drápů
Nepřítele jednu duši za druhou, došlo k tomu, o čem se už vůbec nemluví.
Vojáci vykrádali cenné věci z kostela (jako i z celé vesnice), ukradli
i kostelní nádobí, kalichy, pateny, svícny, monstranci a ciborium, a při
tom nepochybně rozdupali Nějsvětější svátost, svátostné Tělo Našeho Pána.
Proto má Panna Maria Lidická (na obrazu namalovaném
na památku Otce Josefa Štemberky) prázdnou náruč. Znovu tam vojáci zabíjeli
jejího Syna a stejně jako jejich dávní předchůdci z Golgoty nic nevěděli
o tom, že se jim to nemůže podařit.
A protože můžeme prosit svaté, aby nám vyprosili,
co svými silami nezmůžeme, můžeme jistě prosit:
Blahoslavený Karle z Domu Rakouského, náš poslední králi a poslední
patronátní páne Lidického kostela, vypros u Naší Paní a jejího Syna, Našeho
Pána, schválení Církevní úcty pro Otce Josefa, aby nám ukazoval životodárnou
moc svátosti smíření a pro naše kněze aby byl dobrým příkladem horlivosti
ve službě. Amen.